V určitém smyslu jsem byla jako člověk, kterému svážou ruce

Viera Halčinová.
Foto: archiv VH
čtvrtek 14. květen 2020, 8:00 – Text: Martin Višňa

Věnovat někomu chvíli času příliš nestojí, ale pro člověka, který je sám, to může být vítaná pomoc. S touto myšlenkou se Viera Halčinová zapojila do programu Dobrovolník na telefonu, jehož smyslem je přispět k psychické pohodě seniorů, kteří se v době epidemie a souvisejících omezení cítí osamocení či ohrožení.

Vieru Halčinovou někteří znají spíše jako sestru Janu Pavlu. Členka Společnosti Dcer křesťanské lásky sv. Vincence de Paul působila jako pracovník v sociálních službách ve Staré Boleslavi, před časem přesídlila do komunity v Mendryce u Litomyšle. V současnosti završuje studium Charitativní a sociální práce na Cyrilometodějské teologické fakultě UP a CARITAS – Vyšší odborné škole sociální Olomouc. „Své závěrečné práce jsem v té době už měla ve finální podobě. Vnímala jsem, že toto je možnost, jak můžu alespoň nějak pomoci,“ prozrazuje, proč se rozhodla stát se dobrovolnicí na telefonu.

Pravidelně si tak po dobu dvou měsíců volala s jednou seniorkou. „Samozřejmě důvěra se po telefonu buduje hůře, ale když jsem paní sdělila, že jsem řádová sestra, byla celá bez sebe, že si může s někým takovým popovídat. Takže jsme se během hovorů od běžných denních starostí dostaly též ke vzpomínkám z mládí, často jsem i já byla dotazována, jak to chodí u nás v řádu a podobně,“ přibližuje svoji práci Viera Halčinová. Z rozhovorů ale bylo i patrné, jak jsou nejistota kolem epidemie a zavedená omezení běžného života zatěžující a stresující.

Jako dobrovolnice pracovala pod odborným dohledem s možností supervize, záznamy o proběhlých hovorech slouží i jako zdroj informací o aktuálních potřebách seniorů pro sociální pracovníky olomouckého magistrátu.

„Tato práce mi přiblížila život osamělých seniorů. Více si také uvědomuji, jakým darem je pro mě komunita a společenství sester, které na Mendryce máme. Pro mé studium to bylo výborné v tom, že jsem si mohla vyzkoušet, byť ne úplně doslova, jaké to je být k dispozici jen na telefonu. Není to nic lehkého. V určitém smyslu jsem byla jako člověk, kterému svážou ruce. Ve chvílích, kdy by bylo potřeba osobního kontaktu, jsem nemohla nijak zasáhnout. V této souvislosti si moc cením toho, že jsem měla k dispozici Zlaticu Dorkovou z katedry křesťanské sociální práce CMTF, kterou jsem mohla kontaktovat, když bylo potřeba,“ dodává řádová sestra, která své zapojení v programu právě ukončila, aby se mohla věnovat přípravě na státnice.

Program Dobrovolník na telefonu připravil pro seniory, kteří se v době epidemie cítí osamocení či ohrožení, olomoucký magistrát ve spolupráci s Cyrilometodějskou teologickou fakultou UP, Dobrovolnickým centrem UP a CARITAS – vyšší odbornou školou sociální Olomouc. Do aktivity se rozhodlo zapojit a pravidelně se seniory komunikovat přes třicet dobrovolníků, zájem seniorů ovšem tak velký nebyl.

Zpět