Informace

No news available.

Studium v zahraničí

CMTF UP podporuje různé typy zahraničních studijních pobytů a odborných praxí.
Student si vybírá z nabídky partnerských univerzit nebo ze stipendijních programů nabízených jinými stipendijními programy a institucemi. Předměty získané v zahraničí jsou mu plně uznány.

Referát zahraničních vztahů

Mgr. Petra Hubená
585 637 340
petra.hubena@upol.cz

úřední hodiny pro studenty i zaměstnance:

út | 12:0013:00 hod. | Na Hradě 5, III. patro

st | po dohodě e-mailem

čt | 10:0013:00 hod. | Univerzitní 22, místnost č. 5.25 (seminární pracovna katedry církevních dějin)

Zkušenosti ze studijního pobytu

Finsko

Turku je studentské město. Je tu tedy velké množství akcí pořádaných pro studenty. Přímo na naší Univerzitě jsme měli organizaci ESN, která pořádala výlety a akce pro Erasmus studenty. Měli jsme možnost účastnit se jednodenních výletů do národních parků i víkendů na chatě, výlety do různých měst nebo například exkurze v čokoládovně v Helsinkách. Pořádali se zde mezinárodní večery a studentské party. Česká ambasáda pro nás připravila setkání českých studentů v Helsinkách.

Marie Zlámalíková

Zpráva o zahraničním studijním pobytu Finsko (pdf)

Francie

IRCOM je malá škola s rodinnou atmosférou založená na křesťanské tradici, tvoří ji 3 instituty reprezentující 3 obory (Institut Albert le Grand – bakalářský obor politologie/filozofie, Institut MacLuhan – magisterský obor komunikace/média, Institut Pédro de Béthencourt – magisterský obor „management mezinárodní solidarity a sociální akce“)

Lenka Junová

Zpráva o zahraničním studijním pobytu Francie (pdf)

Nizozemsko

Vzhledem ke svému studijnímu programu jsem se rozhodla jet na Erasmus+ do Nijmegenu, kde na Radboud University je možné studovat podobný obor jako je humanitární a sociální práce. Studium je realizované převážně na fakultě managementu, není však problém zapsat si předměty i z jiných fakult, budou-li všechny zúčastněné strany souhlasit. V podstatě si student zvolí zaměření sám, záleží na jeho preferenci. Nemyslím si však, že je na Radboud možné studovat vyloženě sociální práci, to především proto, že se liší legislativně dle dané země.

Lucie Čechová

Zpráva o zahraničním studijním pobytu Nizozemsko (pdf)

Řecko

  • Soluň je druhé největší město Řecka ležící na severu při hranicích s Makedonií
  • Hostí dohromady 3 univerzity, což znamená velkou komunitu jak místních, tak zahraničních studentů.
  • Každá univerzita má vlastní ESN (erasmus student network), což je organizace starající se o zahraniční studenty, pořádající akce a výlety. ESN sekce spolupracují a zajišťují tak skvělé propojení studentské komunity a zajímavé využití volného času.
  • Výhodná poloha na cestování po Řecku i po okolních zemích.

Zpráva o zahraničním studijním pobytu Řecko (pdf)

Španělsko

Univerzita Catolica San Antonio se nachází v Murcijské části Quadalupe, což je zhruba 45 minut cesty z centra Murcie. Univerzita je na první pohled velmi honosná a nádherná budova umístěná v příjemně působícím prostředí obklopená palmami a sluníčkem.

Michaela Kobrinová

Zpráva o zahraničním studijním pobytu Španělsko (pdf)

Letní školy programu CEEPUS

V minulém akademickém roce jsem měla možnost se zúčastnit dvou letních škol - v maďarském Pécsi a ve Vídni. Mohu tak nabídnout menší srovnání, několik postřehů či rad.

Projekt CEEPUS nabízí spoustu různě dlouhých mobilit, podobně jako Erasmus, akorát jde projekt méně známý. Naše fakulta je zapojena konkrétně do sítě Bioethics (v této síti jsou zapojeny teologické fakulty hlavně ze střední, východní a jihovýchodní Evropy). Základní podmínkou pro výjezd je samozřejmě chuť a odvaha se zúčastnit a využít tak lákavou nabídku naší fakulty. Další podmínkou je mít odstudované minimálně 2 semestry na vysoké škole, ale v případě, že tomu tak není, tak ani tato podmínka nemusí být úplnou překážkou (toto byl zrovna můj případ, protože jsem byla v první ročníku bakalářského studia).

V listopadu jsem narazila na facebookových stránkách CMTF Sociální pedagogika na pobídku kolegyně z vyššího ročníku s hodnocením opolské letní školy a kontaktem na koordinátora - doktora Opatrného. A ačkoli bylo již po termínu na odevzdání přihlášek, rozhodla jsem se mu tedy napsat e-mail. Záhy mi přišla odpověď, že i když je po termínu, tak se můžeme pokusit zaregistrovat a žádost na některou z letních škol poslat. Díky podrobné instruktáži jsem vyplnila na stránkách projektu vše potřebné a čekala na odpověď. Ta byla ohledně letní školy ve Vídni (12. - 19. 6. 2017) zprvu zamítavá, a to jak z důvodu pozdního podání žádosti, tak z důvodu neodstudovaných semestrů. Proto mi koordinátor nabídl možnost vyjet na letní školu do Pécse s tím, že tamní koordinátor Kovács je schopen zajistit i jiné finanční zdroje a účast mi tak zajistit. Později jsem zkusila ještě jednou podat žádost i na letní školu do Vídně, a tak se nakonec stalo, že obě žádosti byly vyřízeny kladně, a proto jsem mohla vyjet jak do Maďarska, tak do Rakouska.

Maďarsko, Pécs

Tato letní škola probíhala první květnový týden. Po e-mailu bylo potřeba vyřídit základní informace ohledně cestování, pojištění, financí, zápisu mobility do STAGu apod. Následně bylo žádoucí domluvit se s vyučujícími a splnit si veškeré své povinnosti pro bezproblémové vykročení k úspěšnému zakončení semestru (přece jenom se zápočtový týden kvapem blížil). Pak už zbývalo jenom koupit jízdenku směr Pécs a vyrazit.

Na nádraží v Břeclavi jsem se poprvé potkala s naším koordinátorem, který se letní školy zúčastnil jako jeden z přednášejících. Později se připojily i další dvě studentky z magisterského studia. Po příjezdu do Pécse nás přivítal sám koordinátor, profesor a dnes už také i děkan teologické fakulty v Pécsi, Gustav Kovács. Osobně nás odvezl až ubytovně, poblíž se nacházel jídelna a fakulta, kde probíhal společný program.

Celkově zde nebylo více než 20 účastníků a většina byla z polského Opolí, slovenských Košic, naší univerzity, takže se dalo domluvit jakýmsi univerzálním slovanským jazykem. Ale byli zde také s námi studentka z Německa a student z Kamerunu (oba studují na teologické fakultě ve Vídni, která je v projektu také zapojena). Přednášky a program probíhaly v angličtině.

Byli jsme ubytování na ubytovně nedaleko samotné univerzity. Všechna děvčata (celkově 10) jsme byla ubytována na společném velkém pokoji. Ačkoli to může působit hrůzostrašně, tak byla na pokoji skvělá atmosféra, krásně jsme si popovídaly, zavtipkovaly. Poslední večer jsme si společně dokonce zakřepčily a zařádily (těžko by někdo hádal, že jsou na pokoji ubytovány studentky teologické fakulty J). Chlapci, co byli na programu trvale, byli pouze tři, proto byli na pokoji spolu. Zahraniční lektoři byli ubytováni v dalších pokojích. Útulně zařízena ubytovna poskytovala příjemné zázemí.

Název tématu setkání zněl: Bioethics at the movies. V průběhu několika dní jsme měli možnost zhlédnout několik velice kvalitních a poučných filmů. Některé jsou všeobecně známy (Musíme si pomáhat, Teorie tygra, Startrek Voyager...), jiné méně, ale byly vynikající a jistě stojí za zhlédnutí a zamyšlení (jako příklad mohu uvést film Remember - o sexuální asistenci u postižených osob, Perfetti sconosciuti - o vztazích, flirtu, nevěře a sociálních sítích, Gods - o první transplantaci srdce v Polsku, Decaloque five - Thou shall not kill - o zrušení trestu smrti v Polsku ve druhé polovině 20. století). Po zhlednutí jsme o daném tématu vedli řízenou diskuzi s odborníky (sociologové, psychologové, teologové atd.), vypracovávali různé práce ve skupinkách apod.

Samozřejmě že jsme se nedívali celý týden jenom na filmy, ale program byl proložen různými aktivitami. Zmíním například tu, kdy jsme se s profesorem sociologie zamýšleli nad sociálním dopadem rozbitých vztahů ve známých písních (přemýšleli jste někdy nad tím, jak se cítilo dítě ve videoklipu Family portrait od Pink, dcera v písni For Love of a Daughter od Demi Lovato nebo co chtěl autor říci písní Rockabye od Clean Bandit?)

Abychom si od projekce odpočinuli, organizátoři zajistili i další program - byli jsme na výletě a exkurzi na nejvyšší vrcholek okolí, podívali jsme se na odlehlé místo v horách, kde se připravují teologové před zkouškami a také jsme navštívili rodný dům jednoho významného církevního hodnostáře. Dále jsme navštívili hospic kousek za městem, kde jsme se zamýšleli nad stářím a problémy s ním spojenými a také nad sexuální asistencí postiženým osobám. Někteří z nás navštívili i jeskyni nebo zříceninu hradu nebo lovili cashky po městě.

Volné večery jsme pak většinou trávili při společných večeřích, posezeních nebo procházkách po okolí. Město Pécs je krásné a má exotický nádech. Každý si zde najde své a opravdu nebyl čas se nudit.

Organizátoři měli vše perfektně připravené, jako účastníci jsme se nemuseli o nic starat, vše bylo vždy dopředu vysvětleno, program byl výborně sestavený. Strava byla plně zajištěna s tím, že veškerá jídla byla připravována přímo na fakultě večeřeli jsme společně v podnicích v centru města, abychom mohli vyzkoušet různé místní speciality (kterých Maďarsko nabízí opravdu nespočet) - vše bylo tedy zaplaceno. Navíc se ve čtvrtek ve městě konal festival, takže jsme měli možnost ochutnat i langoše a jiné dobroty. Dokonce každý z nás dostal ještě 20 000 forintů (asi 2 000 korun) pro vlastní útratu (nápoje, suvenýry apod). Třešničkou na dortu byl páteční večer, kdy byla objednána slavnostní rautová večeře s degustací maďarských vín, a kde jsme se sdíleli s našimi dojmy, postřehy...

Mám-li tedy tento týden nějak zhodnotit, tak musím konstatovat, že organizace byla jednoduše perfektní, vše probíhalo bez komplikací, byla zde dobrá parta lidí (jak lektoři, tak samotní účastníci). Do karet hrálo i nádherné jarní počasí a atmosféra rozkvetlého historického města. Byla to pro mě první zahraniční akce, kdy jsem si mohla vyzkoušet první živé konverzace v angličtině, ale také i ve francouzštině (jak jsem již výše zmínila, jeden z účastníků byl Kamerunec) a zbytek i v němčině. I přesto, že jsem byla nejmladší a nestuduji teologii jako takovou, tak jsem se cítila mezi ostatními rovnocenně a načerpala jsem zde i psychické síly pro nadcházející zkouškové období.

Rakousko, Vídeň

Po zvládnutém zkouškovém období následovala v polovině června další letní škola, tentokrát ve Vídni. Bylo třeba vyřídit veškeré záležitosti, podobně jako v Maďarsku, ale teď s tím rozdílem, že nejel ani koordinátor a ani nikdo jiný z naší fakulty. Usmálo se na mě štěstí a do Vídně jel alespoň jeden PhD. Student z Košic a pak zde byli ještě Julia a Pierre, kteří ve Vídni studují. Proto jsem si některé informace mohla zjistit od těchto osob.

Zásadním organizačním rozdílem oproti Pécsi byl v tom, že univerzita nezajišťovala samotným účastníkům téměř nic, ale zajistila vysoké stipendium, aby si studenti mohli vše pořídit sami. Takže celkově bylo s letní školou mnohem více starostí - bylo zapotřebí dopředu poslat naskenované pojištění a ID kartu, zajistit si ubytovaní (se kterým byly zprvu problémy, nakonec se mi za pomoci našeho koordinátora a studenta ze Slovenska podařilo zajistit ubytování v tzv. Pazmaneu - teologické koleji pro maďarské studenty studující ve Vídni), které vycházelo přibližně na 25 eur na noc, což bylo mnohem příznivější v porovnání s jinými nabídkami (navíc bylo ubytování asi 10 minut od univerzity). Ačkoli to bylo ubytování skromné, bylo zde vše potřebné, měla jsem pokoj pro sebe a byl zde klid.

Jídlo bylo taktéž ve vlastní režii - ranním nákupem v nedalekém Sparu jsem si zajistila snídani a svačinky. Na oběd nebylo moc času, takže to jistil McDonald, kebab, nudle würst a podobné fastfoody, kterých bylo v okolí univerzity požehnaně. Na večeře jsme se slovenským kolegou nebo Pierrem chodili do města.

Co se týče samotných přednášek, tak zde bylo téma Ecumenical aspects in bioethics. Rozebírali jsme rozdíly v pohledu na bietické problémy (eutanazie, interrupce, trest smrti, jednání jedince, o co se konfese v poli bioetiky opírá) napříč jednotlivými konfesemi (pravoslavní, katolíci, protestanti). Přednášky vedli profesoři z Kluže (pravoslaví), ze Slovinska (katolicismus), z Německa (protestantismus) a dokonce nám přednášel i profesor islámské etiky. Zvláště u posledního zmíněného se strhla bouřlivá diskuze (mezi tzv. "sluníčkáři" a pak ortodoxními studenty z Bosny). Debaty byly zprvu zajímavé, pak jsme se však začali točit v kruhu s tím, že jsme došli k závěru, že je vesměs jedno, kdo vyznává jakou konfesi, ale že jde zejména o to, zda je daný jedinec konzervativní nebo liberální. Že se mohou mnohem snáze domluvit dva liberální z odlišných konfesí než například dva katolíci rozdílného postoje... Čerstvý vítr přinesl opět Gustav Kovács, který si připravil téma Etika Gileádu v seriálu Služebnice, který byl natočen podle knihy M. Antwoodové. Pro mě byl tento blok programu asi nejzajímavější, protože měl připravené i doprovodné aktivity (čímž je Gustav všeobecně znám).

Programu se zúčastnilo okolo 20 studentů různých národností (několik Maďarů, Bosňáci, Slovinka, Etiopan, Uganďan, Velšan, Ind, Rakušanka, Němky, Slovák a já jako Češka). Byla jsem zde suverénně nejmladší, dále jediná, co nestuduje teologický obor a ještě jsem byla jediná, co se přihlásila k protestantismu (převážná většina byla katolíků, několik pravoslavných), a i když se bioetiku, filozofii a historii dost zajímám a obsahově jsem v tématu takříkajíc neplavala, tak jsem měla pocit, že se zase mezi sebou hádají konzervativci a liberálové a že k diskuzím nemám čím přispět. Stejný problém měl i slovenský kolega. Mezi studenty byly menší skupinky, mezi kterými probíhala minimální interakce (což bylo způsobeno i tím, že jsme jiný čas kromě toho na přednáškách spolu netrávili).

Univerzita ani nezajištovala moc doprovodného programu (byli jsme na menší odpolední procházce po historickém centru, ale odpadl nám průvodce, spousta studentů se nepovinného programu ani nezúčastnila a Bosňáci měli navíc lehce separatistické tendence), takže ani tento fakt utužení kolektivu moc nepřidal. Druhým společným výletem byla návštěva Heuringeru - restaurace za městem, kde zpívají lidé v tradičním oblečení a podávají se místní speciality a vína), ale ani toho se nezúčastnili všichni (nicméně to neznamená, že bych si tento výlet neužila). Jeden den byl v Rakousku svátek, tak jsem se s kolegou ze Slovenska zašla podívat na mši svatou do Stefansdomu a na procesí a pak do vídeňské zoo a na další památky. Zajímavou exkurzí, kam se asi nedostane člověk každý den, byla ta do řeckokalického chrámu v Řecké čtvrti, kde nám udělal o tomto společenství přednášku kněz a později s námi měl besedu i samotný pop.

Dostanu-li se opět ke zhodnocení celé akce, tak mám velmi rozporuplné pocity. Jako osoba, která nemluví německy, nikdy ve Vídni nebyla, a kdybych neznala pár lidí z letní školy v Maďarsku, bych celý týden trávila sama ve městě, kde nikoho neznám. O nějakém kolektivu se tady dalo těžko mluvit. Stipendium bylo dostatečně vysoké na to, abych si Vídeň užila po svém a nemusela se nijak zvlášť ohlížet na finance, ale to kvalitní organizaci, přínosné přednášky a příjemný doprovodný program nenahradí. Dalším rozporuplný pocit jsem měla z města samotného - vyšlo nám sice nádherné počasí (přímo žhavé - průměrné teploty neklesaly pod 30° C), památky a vše je krásně zrekonstruované, ale téměř žádné nabídky ve městě nebyly v angličtině, všude byla spousta cizinců a přistěhovalců nebo podivných lidí. Byli jsme také svědky několika konfliktů mezi policií a těmito cizinci (nebo domorodci cizího původu??). Při procházce okolo Dunaje jsem se cítila jako na předměstí Istanbulu a jenom díky Pierra, který není zrovna drobné postavy, jsem si nepřipadala jako flákota na talíři. Pierre nás také vzal do Prateru a ukázal další památky.

A jelikož se má končit pozitivně, tak vyzdvihnu jednu velice důležitou věc - tím, že jsme dostali velký obnos peněz a nic nebylo zařízeno, jsem se musela postavit na vlastní nohy a o vše se postarat. Z programu jsem tedy měla o mnoho méně než z první letní školy, ale do života mi to určitě něco dalo. Nemohu tedy říci, že bych účasti na této akci litovala - vždyť i klasik říká, že co tě nezabije, to tě posílí ☺